Jak stres souvisí s nemocemi 1. díl

Pár postřehů z knihy

Když tělo řekne ne, Dr. Gabor Maté

Dokážete říct ne? Umíte prožívat a projevovat emoce? Dokážete projevit hněv? Máte nerealisticky sebeobětavé chování? Dokážete si uvědomovat a prosazovat své vlastní potřeby? Máte nutkavý smysl pro povinnost vůči druhým? Tvrdé nároky sám na sebe, perfekcionismus? Měli jste v dětství, nebo dosud, příliš ochranitelský přístup k jednomu z rodičů?

Pokud s vámi nějaké z témat rezonuje, tak zbystřete a pečlivě si pročtěte následující článek.

Podle Světové zdravotnické organizace je až 98% všech zdravotních obtíží způsobeno stresem. Tak jak to, že máme většinou pocit, že se nás stres netýká?

1/První problém spočívá nejspíš v tom, že si pleteme stres akutní a chronický.

AKUTNÍ STRES

 Akutní stres je momentální, krátkodobá reakce těla na hrozbu. Potřebná a důležitá věc, která celé věky chránila člověka před smrtícími hrozbami. Amygdala buší na poplach, spouští se reakce bojuj, uteč nebo zmrzni.

CHRONICKÝ STRES

Chronický stres je dlouhodobá aktivace stresových mechanismů, k níž dochází, když je člověk vystaven stresorům, kterým nedokáže uniknout, ať už proto, že nad nimi nemá kontrolu, nebo proto, že si jich není vědom.

2/Druhý problém je, že jsme přesvědčeni, že o vlastním stresu přece vždycky víme. Poznáme ho, cítíme. Když říkáme, že jsme vystresovaní, obvykle tím máme na mysli nervózní znepokojení, které zažíváme v důsledku nadměrného zatížení. Stres však nedefinují pocity nervózního napětí a přísně vzato je lidé vůbec nemusejí zaznamenávat, přestože mohou být stresu vystaveni.

Stres, jak ho vnímá a popisuje Dr. Maté ve své knize a jak ho vnímají vědecká pracoviště, která se tímto fenoménem zabývají, je měřitelný soubor objektivních fyziologických procesů, které se odehrávají v celém těle, včetně mozku, hormonálního a imunitního systému a řady dalších orgánů. Mohla bych rozepisovat biochemické mechanismy a jak to přesně funguje, jakým způsobem kortizol narušuje tkáně, ale pro tuto chvíli si vystačíme s jednoduchou informací, že na naše buňky každým okamžikem působí ohromná řada látek a o tom, jaké ty látky jsou, rozhoduje naše momentální prožívání.

Takže jak lidé, tak zvířata mohou být vystaveni stresu, ale jeho přítomnost a působení si přitom vůbec nemusejí uvědomovat. Stres je možné vyvolat dokonce i u pacienta v hluboké anestezii, nebo u buněčných kultur pěstovaných mimo organismus.

Slovo stres jako první začal používat vědec rakouského původu Dr. Hans Selye (1907-1982). Hledal slovo, které by vystihovalo fyzické změny, jež pozoroval při svých pokusech. Jako příklad uváděl změny v natažené gumě. Tyto změny mohou být patrné pouhým okem, ale někdy je lze odhalit pouze při pohledu do mikroskopu. Můžeme tedy říci, že přílišný stres se dostavuje, když požadavky na organismus překročí schopnost tohoto organismu zajistit jejich splnění. Jinak řečeno, ať už jsou změny v gumě jakékoliv, pokud na gumu bude působit stále totéž napětí, guma se nakonec vždycky přetrhne.

POTLAČOVÁNÍ EMOCÍ A CHRONICKÝ STRES

Chronický stres, o kterém nemáme většinou ani ponětí, se velmi často spouští, pokud se nám coby malým nedostává (skutečně či domněle) plného nasycení základních potřeb, viz. Maslowova pyramida:

  1. fyziologické potřeby
  2. potřeba bezpečí, jistoty
  3. potřeba lásky, přijetí, sounáležitosti
  4. potřeba uznání, úcty
  5. potřeba seberealizace

Reakcí na nedostatečného naplnění těchto potřeb v dětství bývají pak často různé mechanismy potlačování vlastních emocí, abychom se uchránili bolesti, případně abychom chránili dalšího rodinného příslušníka. To vše opět na zcela nevědomé úrovni.

EXISTUJÍ TYPY LIDÍ, NÁCHYLNĚJŠÍ K RAKOVINĚ?

Pokud člověk potlačuje vlastní emoce, patří podle odborníků k osobnostnímu typu C( cancer-rakovina). Tento typ vykazuje kombinace povahových vlastností a rysů, které se ve zvýšené míře vyskytují u lidí, u nichž rakovina propukne. Jsou popisováni jako „extrémně vstřícní, trpěliví, pasivní, neasertivní a odevzdaní“.

Typy A (anger-hněv, agresivita) zase bývají kardiaci a osoby náchylné na srdeční a mozkově cévní onemocnění.

Ideálem je typ B (balanced-vyvážený). Vyvážené emoce, umírněné projevování, ale přesto vědomě prožívané a upřímné vyjadřování svých emocí a potřeb. Ovšem často se pod tento typ schovává typ C.

To, co často považujeme za hluboce vryté rysy, nemusí být nic více, než jen pouhé obranné techniky, které jsme se vytvořili nevědomě. Nikdo se například nerodí s inklinací mít vše pod kontrolou (perfekcionismus). Nutkání mít vše pod kontrolou není vrozeným rysem, nýbrž mechanismem pro zvládání emocí a situací.

Dr. Gabor Maté píše:

„Ani jeden z dospělých, s nimiž jsem vedl interview v rámci přípravy této knihy, nemohl odpovědět kladně na tuto otázku: Když jste v dětství pociťoval/a smutek, rozrušení, nebo hněv, měl/a jste někoho, s kým jste si mohl/a promluvit – i když to třeba byla stejná osoba, která tyto negativní emoce vyvolala?

Za čtvrtstoletí klinické praxe, včetně desítky let práce v oblasti paliativní péče, jsem nikdy od žádného pacienta s rakovinou, nebo jinou chronickou chorobou na tuto otázku nedostal kladnou odpověď.

„Moje máma a táta potřebovali šťastné dítě“. Podle tohoto jednoduchého vzorce je naprogramována spousta dětí. Z nich se ovšem kvůli celoživotním vzorcům potlačování emocí stávají v pozdějším věku nešťastní, vystresovaní, deprimovaní nebo přímo fyzicky nemocní dospělí.“

Jak vidíte, téma stresu se skutečně dotýká přímo každého z nás. Dobrá zpráva je, že se s tím vždy dá pracovat, vždy to lze změnit. Je možné naučit se správně a plně znovuprožívat své emoce. První krok je si problém uvědomit.

Proti stresu se dá bránit, ať už akutnímu či chronickému. Všechny nefunkční programy a staré vzorce lze přerušit. Předělat podle svého. Skvělé jsou na to techniky, se kterými pracuji – EFT, NLP, Bachovy esence atd.

Ačkoliv jsem se snažila tento článek co nejvíce zjednodušit, i tak jsem se těmi střípky dostala pouze do necelé poloviny knihy, nejspíš tedy bude ještě pokračování. Pokud však vám mohu něco doporučit, stejně je nejlepší jít, knihu koupit a přečíst si ji. V klidu, sám celou, nejlépe několikrát. Pokud víte o někom, kdo by ji potřeboval, sdílejte, nebo mu ji pořiďte k Vánocům.

Další články můžete najít zde.

Děkuji vám za pozornost a přeji krásné dny,

Markéta Zachariášová

Dr. Gabor Maté je kanadský lékař maďarského původu, jeho knihy jsou překládány do desítek jazyků

www.drgabormate.com

Knihu Když tělo řekne ne zakoupíte v nakladatelství Peoplecomm

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *