Když má dítě problém

Dnešní doba se bohužel „běžnými dětskými problémy“ jenom hemží. Což pro naši společnost není vůbec dobrá vizitka a jako dospělí bychom s tím už měli začít něco dělat. Zkusíme se podívat na dětské problémy z pohledu Systemiky.

Co to vlastně jsou dětské problémy?

Popravdě řečeno, mohou zahrnovat všechno možné. Od strachů, stresů, úzkostí, nočních můr po problémy se spánkem, školní neúspěchy, různé druhy identifikovatelných i neidentifikovatelných poruch a z toho vyplývající somatické projevy jako sebepoškozování (kousání a trhání nehtů, řas, drásání kůže atd.) nebo problémy s vylučováním. Dále sem můžeme zařadit také vyšší míru nemocnosti ve všech ohledech, některé chronické zdravotní obtíže atd.

Pokud něco z toho řešíte i s vaším dítětem, uvědomte si prosím v první řadě že:

RODINA JE SYSTÉM

Rodina je systém a v tomto systému kol a koleček je dítě ta nejkřehčí součástka. A pochopitelně, čím mladší dítě, tím je zranitelnější.

V rodinném systému na sebe neustále všichni navzájem působíme a problém jednoho je vždy problém všech. Je bláhové si představovat, že když např. rodiče prochází těžkým obdobím, tak se to do dítěte nepromítne. Míra celkového stresu rodiny působí na každého člena. Bez výjimky. Nemyslete si, že pokud o problému nemluvíte před dítětem, tak o tom neví.

Dítě je dokonalý barometr, který okamžitě reaguje na vše.

Nelze pominout také skutečnost, že (jak tvrdí někteří vývojoví psychologové) dítě samo sebe do cca tří let považuje za fyzickou součást matky. Také další cca tři roky je stále vazba nesmírně pevná a i v tomto věku dítě stále emočně načítá z rodiny (a především matky) téměř vše. Všechny strachy, úzkosti, pocity viny, selhání atd.

Tyto „načtené“ programy pak s námi většinou zůstávají celý život – pokud s nimi něco cíleně neprovedeme.

Jakmile začneme pohlížet na dětské problémy tímto úhlem pohledu, mnohé se nám začne vyjasňovat a automaticky nás může napadat řešení. Po tomto zjištění je potřeba vzít do rukou odpovědnost, nikoli se začít trýznit pocity viny, co všechno jsme udělali nebo neudělali špatně. Všichni děláme v danou chvíli nejlépe, jak umíme.

Není náhoda, že člověk většinou začíná řešit svoje problémy, až když má vlastní děti. Asi nelze jinak, protože sami na sebe často zapomínáme, svoje problémy bagatelizujeme, zametáme je hluboko pod koberec a vůbec o nich nechceme vědět. Natož abychom je chtěli řešit.

Když však dokážeme pochopit, že naše zdroje obtíží, ať už staré nebo čerstvé, vytvářejí stres/problém našemu dítěti, je to silná motivace pro změnu.

Pokud tedy má vaše dítě jakýkoli problém, zkuste přemýšlet o tom, co všechno se v rodině děje, co na něj může dopadat, co ho může trápit, kde a jak se může cítit pod tlakem. Kdo mu, v systému rodiny, může způsobovat stres a nepohodu. Zkuste se na chvíli vcítit do jeho kůže. Podívat se na svět jeho očima.

Pokud to lze, netočte se na problému, ale hledejte řešení.

V přemýšlení vám také pomůže druhá věc, kterou je dobře vědět:

KAŽDÝ MÁME TYPOVĚ VROZENOU JINOU OSOBNOST

To samozřejmě tak nějak okrajově každý víme, ale velmi těžce  to převádíme do reality a ještě hůře si to dokážeme uvědomit, když jsme třeba s někým v konfliktu. Přitom je to velice zásadní věc.

Každý z nás se rodíme se zcela individuálním nastavením někde mezi

1/ extroverzí a introverzí

2/ logikou/hlava a etikou/srdce

3/ intuicí/netělesností a senzorikou/tělesností

4/ racionalitou/fixností a iracionalitou/flexibilitou

Co to znamená? Každý z nás vnímá a cítí něco jiného. Každý z nás komunikuje jiným způsobem, jinak přemýšlí a jinak cítí tělo. Někdo je zaměřený na detaily, jiný vidí více věci v celku. A všichni automaticky předpokládáme, že to, jak to máme my sami, mají všichni ostatní. To je zásadní omyl.

Pro děti může být tato naše nevědomost dalším velkým zdrojem stresu.

Zkuste si třeba představit, jak se cítí intuitivní introvertní dítě, které má extrovertní senzorickou matku. Ta se ho stále“ snaží socializovat“ a brát mezi děti, protože ona sama má pocit, že se její dítě musí naučit hrát s ostatními. Navíc je vlastně v hloubi duše rozčarovaná, proč zrovna ona má takové nespolečenské dítě. Podvědomě jí připadá, že dítě asi není v pořádku.

A tam se můžeme vrátit do prvního bodu – myslet si, že to dítě nevnímá je bohužel chyba. V tu chvíli je dítě pod tlakem vlastně dvakrát. Jednak je mu odepřena jeho bytostná potřeba oddávat se samo v koutku svým fantazijním světům a za druhé ať dělá co dělá, matka stejně není spokojená.

Jiným případem může být opak. Introvertní matka, která má neustále pocit, že chybuje a není dostatečná, protože má extrovertní tělesné dítě, které se do všeho vrhá po hlavě a všechno si musí vyzkoušet a dokáže zareagovat teprve na tělesnou interakci. Výsledek je stejný jako v prvním případě. Maminka plná výčitek, smutná, rozčarovaná. Není spokojená ani se sebou, ani s dítětem. Pro dítě to opět znamená přinejmenším dva zdroje stresu.

Příkladů kombinací může být nekonečně mnoho.

Toto zjištění by mělo vést uvědomělejšího rodiče zase zpátky k sobě.

Víte sami, jaký jste typ člověka? Víte, jak to má vaše dítě? Dokážete to respektovat? Na internetu dnes naleznete docela dost osobnostních testů, tím v současnosti nejpoužívanějším je test MBTI ( Myers-Briggs Type Indicator) např. tady.

Pokud je váš potomek už větší, může si samozřejmě udělat test také, ale pokud je ještě malé, stačí to mít jen na paměti. Pro přesnější výsledky můžete pochopitelně využít i Pedagogicko-psychologické poradny.

Taky je dobré vědět, že žádný z výchovných systémů není paušálně vhodný pro každé dítě! Zkuste respektovat nastavení svého dítěte a také vlastní intuici.

Jak už jsem zmínila na začátku, dnešní doba je velice hektická, žijeme ve stresu a už si to ani neuvědomujeme. Co je nejsmutnější, neuvědomujeme si ani dopad stresu na vlastní děti. Takže jak z toho ven?

Dětem s mnoha obtížemi velice dobře pomáhají Bachovy esence. Na dětské problémy jsou naprosto skvělá záležitost. Umí uvolnit stres na všech úrovních, vylepšit spánek, zbavit dítě zlozvyků nebo dodat motivaci. Podržet v náročných životních situací, dodat sebedůvěru při zkouškách.

Zhruba od školního věku lze pracovat s dětmi také pomocí EFT.

Do šesti let věku je však nejúčinnější začít u maminky. Máme na to skvělý Systemický koučink, který vychází z rodinné terapie. Pomůže najít přesně ty situace a místa, která v systému rodiny způsobují největší obtíže. Společně zpracujeme příčiny a uvolníme tlak, které tyto obtíže způsobují dětem.

Co nejméně problémů a hodně radosti s rodinou vám přeje,

Markéta Zachariášová

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *