Aneb snížením stresu k lepší imunitě.
Pokud máte strach nemocí, kolujících světem, pak vězte, že nejlepší podpora vlastního imunitního systému není v pomerančích ani rouškách přes obličej, ale zbavení se nadměrné stresové zátěže, kterou vláčíme stále s sebou. Co s tím?
Dnes rozeberu podrobněji svůj antistresový tahák 7 mýtů o stresu, jehož grafika je ke stažení zde.
1/SDÍLEJTE SVÁ TRÁPENÍ
Stres a vše negativní, co s ním souvisí, jak si přečtete v tomto článku, nejvíce ohrožuje ty, kteří si nechávají svá trápení pro sebe.
Nesdílení je od základu nezdravá věc.
Pro člověka a jeho psychiku je to vysloveně toxické a pro tělo stejné, jako bychom se rozhodli nevyhazovat odpadky z domácnosti.
Nesdílení nás řadí podle jednoho výzkumu do člověka typu C (cancer – rakovina). Obětavý, milý člověk, který nechce nikoho obtěžovat svými potřebami, starostmi a trápením. Tolik toho dělá pro druhé, nedokáže říct ne, hlavně aby neobtěžoval.
Jak si vysvětlíme níže, toto není VLASTNOST, ale jako všechno ostatní NAUČENÝ PROGRAM. Podrobněji o tom píši ve článku Jak stres souvisí s nemocemi.
2/ ZAČNĚTE VNÍMAT SVÉ POCITY
Vypadá to jednoduše, ale zdaleka to jednoduché není. My v podstatě od malička pracujeme na tom, jak své pocity potlačit, znecitlivět a nevšímat si jich. Je to obrana proti tomu, že často bývají pocity už v dětském věku velmi bolestné.
Málokomu se v dětství naplní dostatečně základní potřeby a pro podvědomí je úplně jedno, jestli je míra naplnění objektivní, nebo subjektivní (námi vnímané).
A tak okoráváme a přestáváme slyšet svoje srdce. Srdce je naším emočním mozkem, emočním centrem. TČM mluví o srdci jako o císaři a říká, že pokud je císař spokojen, ministři (tj. ostatní orgány v těle) pracují dobře.
Ale my už jsme dospělí, nemusíme se bát bolestných prožitků. Teď si všechny potřeby můžeme (a měli bychom) naplňovat sami. Pokud odvíjíme svoji spokojenost od vnějšího světa a jiných lidí, nikdy skutečné štěstí nemáme šanci ani zahlédnout.
Mnoho stresu vzniká z toho, že mezi srdcem a hlavou není soulad.
Snažíme se pouhými pěti procenty, což je ten náš “chytrý a logický” mozek potlačit 95% podvědomí (pocity) a výsledek? Nakonec třeba i tělesné obtíže a nemoci. Protože srdce/duše k nám mluví přes tělo, jinak většinou nevnímáme, že se něco děje.
Takže začněme lépe vnímat, aby nemuselo do akce tělo.
Zkuste si třeba jeden den dělat čárky, kolik emocí a jaké ve vás prolétávají.
Se vším, co výše zaznělo se dá báječně pracovat. Mozek má ohromnou plasticitu a my zase skvělé techniky, jako třeba EFT, kterými dokážeme pracovat přesně tam, kde je potřeba.
3/ZAMĚŘTE POZORNOST NA SVÉ REAKCE
Nejde o to, co se kolem
nás děje, ale jak a proč reagujeme.
Jak je to možné?
Naše reakce nás totiž upozorňují na to, co se děje.
Proč se necháváme vtahovat do reakcí? Proč nedokážeme přecházet to, co se kolem nás děje s nadhledem?
Většinou to není např. protivná kolegyně, která nás rozzuří, ale ozve se spíš staré kuří oko, na které nejspíš nechtěně a nevědomky šlápla.
Všechno, co se na světě děje, je v podstatě neutrální – to jen my tomu dáváme znaménko plus, či mínus. A dáváme ho podle svých předchozích zkušeností, potažmo emočních prožitků.
Zkuste si schválně rozklíčovat, co vás v poslední době rozhodilo a jak jste se při tom cítili. Moc bych za to nedala, že najdete nějakou paralelu s tím, co už jste prožili dříve. Že najdete podobné pocity už v minulosti.
To je to, co se pak třeba zpracovává při EFT sezení. Uvolněním starých emočních zátěží dochází k obrovské úlevě i při současných a aktuálních problémů. Můžeme pak žít ve větším klidu a nemusíme otročit podvědomí, resp. zátěžím tam uloženým.
Reakce pak jsou úplně odlišné od původních.
Takže vnímat své pocity a následně pozorovat vlastní reakce je nejpřímější cesta do našeho nitra a příčin problému, se kterým se aktuálně potýkáme.
4/NAJDĚTE, KDE VZNIKLY VAŠE PROGRAMY
Každý z nás vnímá svět zcela individuálně, na základě svých zkušeností, přesvědčení a programů, vzniklých především v dětství.
Je potřeba si uvědomit, že do věku 6-7 let je náš mozek jako otevřená kniha, do které se nahrává VŠECHNO, bez jakékoli naší regulace. Dnes, když vám budu říkat, že je tráva červená, už máte takzvaný kritický filtr, který dokáže pomoci rozlišit, co je pravda a co ne.
Do 6-7 let ho bohužel nemáme a všechno, co se děje a co nám kdo říká, co vidíme a slyšíme si zapisujeme bez cenzury do nejhlubších struktur našeho mozku. To jsou naše nejsilnější přesvědčení. Z těch vznikají názory, vzorce chování, atd.
(Mimochodem, kritický filtr je to, co se snažíme obcházet při hypnóze, nebo proč není zrovna optimální například spát a nechat běžet televizi nebo rádio. Pak se mnohý člověk diví, že má úzkosti a přitom se mu jen do podvědomí zapsaly bez cenzury „lahůdky“, které se v programu objevily. Mozek totiž nahrává stále a naprosto všechno. Mějte to prosím v patrnosti. Co se asi usadí v podvědomí jako zápis třeba uspanému pacientu, nad kterým lékaři při operaci vedou svá moudra o nevyléčitelnosti nemoci, že?)
Takže v podvědomí jsou uložené neměnné názory na nás samé ( jsi hloupá holka, ten zadek nikdy nezhubneš, po kom si takový nemehlo atd.) stejně jako názory na svět a lidi (chlapi) jsou svině, bohatý jsou svině, nikdy nikomu nevěř atd.).. Je tam prostě všechno. Navíc jsou tam uložené i traumatické zážitky a tento lahodný mix tvoří naši současnou realitu.
Například, pokud jste třeba celé dětství byli v bezprostřední blízkosti toho, jak měla babička rakovinu a pořád se to v rodině řešilo, tak se vám jako dítěti mohl utvořit v podvědomí tak monstrózní strach z rakoviny, že vám tento chronický stres může somatizovat na nejrůznějších úrovních téměř cokoli (nemluvě o Zákonu přitažlivosti).
Pokuste se tedy zjistit, kde vznikly vaše programy a pokuste se na nich zapracovat. Jakkoli. Někdy stačí, aby si člověk uvědomil, že daný program není jeho, že je vlastně jen „načten“ od rodinného příslušníka a dojde k obrovské úlevě.
Zkuste se sami zeptat u něčeho, co vás trápí-je to vůbec moje? Ať je to, jak chce, najděte cestu, jak se toho zbavit.
5/ PŘIPRAVTE SE NA ZVÝŠENOU ZÁTĚŽ VČAS
Tady hovoříme spíše o stresu akutním, ale ono je to vlastně jedno, jak se dozvíte níže. Základem tohoto sdělení je, že události, ve které často vkládáme naděje, že si odpočineme, vyhlížíme je jako spásný bod na konci tunelu, z hlediska stresu mohou znamenat daleko větší zátěž, než si dovedeme představit.
Že je to vlastně o to zákeřnější, protože se těšíme na relax a netušíme, jakou to pro naši psycho-neuro-imunologickou soustavu může znamenat pohromu.
Kolikrát se vám stalo, že jste třeba onemocněli na dovolené, nebo v okamžiku, kdy jste měli pocit, že si konečně hodíte nohy na stůl?
Stres si můžeme představit jako něco, co kapku za kapkou přibývá do našeho poháru. A v tu chvíli je skutečně jedno, zda je ten stres chronický, nebo akutní.
Je potřeba balancovat pořád.
Když nás tedy čekají mimořádné události (tabulku přikládám), zkuste se na ně nějakým způsobem připravit, aspoň tak, že budete ve střehu a BUDETE VĚDĚT, že dovolená není žádná selanka.
Pokud je zvýšená zátěž očekávaná a jasná, (audit, vysvědčení, zkoušky, zákrok u lékaře) je samozřejmě na místě se připravit alespoň pomocí Bachových esencí, třeba Rescue Remedy.
6/ UVĚDOMTE SI VAŠE RODINNÉ VZORCE
Z nejnovějších výzkumů vyplývá, že důležitější než geny je vliv prostředí, zejména to, ve kterém jsme vyrůstali.
Je to skutečně tak. Biologové, např. Bruce Lipton, naprosto neoddiskutovatelně dokládají, že naše geny nejsou nic naprogramovaného. Není tam dopředu nic napsáno.
Je to jenom matice, která je nějakým způsobem připravená na to, co se bude dít. Pružně reaguje. Třeba jako květináč s hlínou. Ale to, co do něj zasadíme a co vyroste, to je na nás.
Naše geny jsou ovlivnitelné zejména prostředím, jak vnějším (strava, životní prostředí atd.), tak vnitřním – to jest jak už jsem psala v předchozích příspěvcích, jakými vnitřními látkami své buňky „omýváme“.
Tato věda se nazývá epigenetika.
To, čím buňky zásobujeme a jaké látky produkujeme záleží opět na našem prožívání, to jest emocích a pocitech.
Na genetiku je samozřejmě nejjednodušší se vymluvit, ale my nedědíme předpoklady nějakých reprezentací, nedědíme náchylnost k chorobám – my dědíme VZORCE CHOVÁNÍ.
Proto se může stát, a není to žádná vyjímka (naopak jsou v tom smyslu také sbírána data), že v nějaké rodině, kde se dědí určitá choroba z generace na generaci dostane tuto nemoc i adoptované dítě.
Proč tomu tak je? Protože se naučilo nějaké patologické vzorce chování. Teď samozřejmě nemám na mysli patologii sociální, ale něco toxického (jako nesdílení trápení, přílišná poddajnost), co se následně negativně projeví na zdraví.
Tento zajímavý úkaz je bohužel zaznamenán u všech nemocí, i u rakoviny.
Takže pokud máte v rodině nějakou děděnou nemoc, pátrejte v zájmu svého zdraví po tom, jaký rodinný vzorec s tím souvisí.
Miliardový počin zmapování lidského genomu moc výsledků nepřinesl.
Naopak třeba v jedné studii, při níž byly laboratorně kontrolováni účastníci sezení s EFT, se po hodině „ťukání“ ukázalo, že mají průměrně tito lidé změněno/ozdraveno 72 genů , nemluvě o dalších hodnotách, viz níže. Po jedné hodině EFT!
7/ZPRACUJTE INDIVIDUÁLNÍ ZDROJE STRESU, VAŠE TĚLO VÁM PODĚKUJE
Uznáním toho, že si sami vytváříme většinu vlastních modelů stresu je prvním krokem k jeho zvládnutí. Snížením stresové zátěže okamžitě zvýšíte svoji imunitu, podpoříte zažívání a upravíte hormonální systém.
Má to smysl a stojí to za to. V okamžiku, kdy si uvědomíme, jak zásadní vliv má stres na naše zdraví, imunitu, každý už sám intuitivně budeme vědět, kudy se vydat na cestu. A pokud ne, vraťte se k bodu jedna. Sdílejte s přáteli svá trápení. Víc hlav víc ví a nakonec se něco vymyslí.
Krásné dny ve zdraví vám přeje,
kouč a praktik EFT